To, že nás staví před extrémní psychickou a mnohdy až existenční zkoušku vnímáme všichni. Nastala situace, která tu v tak masivním rozsahu a s tak obrovskými důsledky na naše bytí doposud nebyla a tudíž s ní nemáme žádnou zkušenost. 

Můžeme se cítit nejistí, zaskočení, naštvaní, bezradní, úzkostní nebo naopak odhodlaní tvořit něco nového, pomáhat si navzájem, plní entuziasmu a pocitů mezilidské sounáležitosti…

Jak se všechny tyto pocity a různé formy postavení se k dané situaci projevují v naší komunikaci a našich vztazích?

V těsném kontaktu se svými nejbližšími a na tak dlouhou dobu (leckdy i ve velmi omezených podmínkách) je to v rámci mezilidské komunikace skutečně o hodně vysoké diplomacii spolu umět vyjít a stejně se situace někdy vyhrotí, exploduje, strhne se hádka, dojde ke konfliktu…ocitáme se v nekomfortním prostředí, neumíme s tím zacházet, jsme z toho nešťastní…

Buď jsme v rámci karanténních opatření nuceni být izolovaní a bez jakéhokoli kontaktu s blízkými a jsme z toho nesví, podráždění a nebo jsme naopak obklopeni na těsno celou rodinou a nemáme dostatek osobního prostoru, cítíme se přidušeni. Navíc k tomu přicházejí povinnosti nad rámec normálního fungování, jako je permanentní péče o děti, zajištění jejich vzdělávání, nikdy nekončící zásobování rodiny, celodenní stravování…souhlasím, může to být někdy k zbláznění.

Můžeme těmto podnětům a reakcím vedoucím k negaci a špatné náladě dávat ještě větší prostor a pozornost a tím je živit a zesilovat, anebo se pokusit zahnout na křižovatce jinam a na tuto situaci se podívat ne filtrem negace, beznaděje, strachu a naštvanosti, ale filtrem zvídavostním, tím, který dává příležitost k růstu, k lepšímu sebepoznání, k hlubšímu prozkoumání partnera/partnerky/svých dětí. Vstoupit více a hlouběji do nitra svého i jejich a cítit radost a štěstí, že jsme se více propojili, sblížili, poznali, pochopili, že se nám daří se více ctít a respektovat… 

Možná v nynější situaci vyhlášených omezení zjišťujeme, že je náš partnerský či rodičovský pant soudržnosti lehce zrezivělý a komunikační tok drhne, třeba je už zpola urvaný a nelze ho téměř opravit a nebo naopak, že v těžkých chvílích jsme k sobě připoutáni pevným spojem a naše partnerské či rodičovské spolubytí funguje bez velkých zádrhelů a dodává všem stranám sílu.

Všichni v této situaci dostáváme příležitost zjistit skutečný stav našich vztahů, jaké hodnoty ctíme, zjistit jak naše komunikace funguje, zda je „zdravá“ nebo plná urputného obhajování se, hodnocení, kritiky a domněnek, které zraňují nebo naopak zda jsme schopni empaticky naslouchat, dát prostor druhému, vyjádřit bez útoků na druhého svůj osobní a leckdy odlišný názor, popsat své pocity a co konkrétně potřebujeme. 

Máme nyní jedinečnou šanci a čas k tomu, sbližovat se, učit se přijímat jinakost partnera, partnerky, (pra)rodičů, dětí, aniž bychom se dostávali ihned do střetu, protože umanutě očekáváme, že oni všichni se budou chovat podle našich představ a musí přece všechno vnímat úplně stejně jako my…máme šanci vidět drahokam těch druhých, učit se sebereflexi, pokoře, učit se od ostatních, být zralejší, moudřejší, lidštější…obohacovat i inspirovat se navzájem a pociťovat vděčnost a radost.

I já jsem měla několik nových zkušeností díky této pandemicko-karanténní době. Např. to, že jsem si uvědomila, že mi nedělá psychicky dobře nemít plán, že potřebuji být činorodá, že potřebuji pravidelnou psychohygienu a to  hlavně v podobě pobytu v přírodě, v lese, nebo v podobě dodržování informační karantény. Uvědomila jsem si, že pokud si neplním tuto potřebu, jsem nevrlá a protivná i na své nejbližší. No a také mne rozesmálo zjištění, že můj manžel teprve po 30ti letech s velkým údivem objevil, že nesnáším kmín na chlebu, když mi přinesl jednoho rána snídani do postele.

Takže můžeme chopit příležitost za pačesy a objevovat hlouběji nitro našich blízkých ale i to své. Stojí to určitě za to, protože funkční a harmonické mezilidské vztahy jsou živou vodou naší existence.

Kdo cítí potřebu pracovat na zkvalitnění svého vztahu a učit se komunikovat srozumitelným a láskyplným jazykem svého partnera, partnerky, rodiče, dítěte etc.  moc doporučuji knihu

„5 jazyků lásky“ od amerického psychologa Gary Chapmana.

Tato kniha poskytuje opravdu naději, že i lety zrezivělé, polámané mezilidské spoje se dají znovu promazat, opravit, zfunkčnit…

V tomto psychicky náročném období máme tedy jedinečnou příležitost být si obrovskou oporou a pocítit vzájemnou sounáležitost, protože staré rčení: sdílená starost je poloviční starost“ platí i dnes.

Buďme si navzájem empatickým uchem a ti z vás, kteří nemají pro sdílení svých starostí či obav žádné naslouchací ucho, dávám k dispozici to své.  😊

V rámci dobrovolnické pomoci nabízím pro období vládních omezení zdarma 30 min. povídání či psychické podpory po telefonu, Skypu, WhatsAppu etc. 

V případě zájmu o tuto službu mne prosím kontaktujte na e-mailu: petra.hamerska@gmail.com, nebo na soc. sítích. Heslo:  JSEM 1 VELKÉ UCHO