Zažili jste někdy nerudnou, nepříjemnou sestřičku v lékařské ordinaci?👩‍⚕️
Já jednu takovou nakrklou zažívám při pravidelném objednávání se na endokrinologii, kam se obtížně dovolává. A když se dovoláte, skáčete štěstím.

Přihodila se mi situace, která mě hezky prověřila. Volám do ordinace ohledně nového termínu. Sestřička telefon zvedne a úsečně štěkne: „Moment“ a sluchátko odloží.

Trpělivě tedy vyčkávám a s překvapením pozoruji další děj. Slyším, jak sestřička telefonuje s někým jiným. Podle obsahu jejích vět to tipuju na nějakou blízkou kamarádku. Slyším naprosto všechno, k uším mi putuje velmi osobní příběh, který ale vůbec slyšet nechci. 📞

Čekám, začínám být nervózní. Hovor pokračuje, minuty plynou. Když skočí časomíra na 10:00, telefon naštvaně pokládám. Všechno se ve mně vaří. Rozdýchávám svůj vztek i úžas, dýchám o sto šest, až se pomalu zklidňuji. Přemýšlím. Přesunu pozornost k sobě.
Co se teď ve mně odehrává za bouři emocí? Co teď vlastně nejvíc potřebuji? Vím! Potřebuji situaci neignorovat, nehodit pod stůl, ale pojmenovat ji, sebrat odvahu a sdělit to slušně té, které se to týká.
Jdu na to! Hluboký nádech, výdech, opětovné vytáčení čísla ordinace.

Sestřička telefon zvedá a já se znovu představuji a slyším se klidným hlasem říkat: „Dobrý den, já jsem už jednou volala ohledně sjednání termínu. Řekla jste mi, ať moment počkám a telefon jste odložila. Z momentu bylo nakonec 10min. čekání a já byla současně svědkem Vašeho osobního hovoru, do kterého mi vůbec nic není a jehož obsah jsem slyšet nechtěla. Bylo mi to velmi nepříjemné poslouchat cizí hovor a zároveň mě naštvalo, že jste mě nechala takto dlouho čekat. Ráda bych si teď tedy sjednala termín u paní doktorky a zároveň bych Vás chtěla požádat o více respektu a vstřícnosti k vaším pacientům. Děkuji. “

Chvíli bylo ticho, poté slyšitelný nádech a pak, světě div se! Přišla omluva. Trochu zaskočeně, ale uvěřitelně. Za její omluvu jsem jí poděkovala. Cítila jsem klid, úlevu a blažený pocit.

A co tedy v obdobných situacích, kdy pěníte pomáhá?
✔ STOPKA! ZPOMALENÍ! Všimnu si své emoční exploze, zastavím se, počítám, dýchám, obrazně poodstoupím. Cokoliv, co mi pomůže odbočit z mé obvyklé automatické reakce. Tou může být útok, sestřičku seřvu, ale může jí být i útěk, popření. Dělám, že se nic nestalo, nic neřeknu, ignoruji svůj vztek, své potřeby.
✔Pozornost k sobě – uvědomím si, co cítím, co potřebuji.
✔Použiji v interakci s druhým techniku nenásilné komunikace ( 4P: pozorování, pocity, potřeby, prosba).

Zkuste to, je to úžasný pocit úlevy, když se dokážete postavit sami za sebe, ale zároveň otevřeně, srozumitelně, respektujícím způsobem řeknete druhému, co pro Vás v pořádku už není.

A hádanka na konec. Tipněte si, pamatuje si mě sestřička, když teď volám ohledně termínu? 👩‍⚕️
❗ Upozornění: v tomto příspěvku jsem si dovolila použít hodnocení, tudíž přívlastky a nálepky.

📞 Ozvěte se mi, koho více zajímá užitečná technika nenásilné komunikace.

 

_
Foto: Unsplash