„Emoce jsou studnicí informací o tom, co s námi dělá kontakt s okolním světem a druhým člověkem. Jestli je nám s dotyčným dobře, nebo ne. Pro pochopení naší komunikace a vztahu s druhým člověkem není lepšího rádce, než jsou naše vlastní emoce.“

Toť výňatek citace psycholožka psychoterapeutky Dany Kynclové z článku Zralá komunikace na Psychologie cz.

A nyní si představte situaci, že žijete mnoho let s člověkem, který je, co se týká projevu emocí naprosto nečitelný. Poker face a ukrývání svých emocí, tudíž nečitelnost pro protihráče, je vedle zvládnutí techniky v živé pokerové hře tou nejdůležitější schopností. Není nic horšího než svým projevem protihráčům prozradit, jaké karty držíme.

Ale co ve vztahu? Co když s takovouto „kamennou tváří“ žijete bok po boku již pěkný kus života, snažíte se luštit a pátrat, ptát se, co se v tom druhém člověku odehrává, ale reakce nepřicházejí?

Ve vztahu s milovanou osobou to není přínosná schopnost jako při pokeru, ale zcela naopak. Je to nízká, lépe řečeno spíše mizivá schopnost být čitelným pro člověka, ke kterému mám citově nejblíže. Který tudíž naprosto netuší, co jeho protějšek prožívá, cítí, potřebuje, jak mu s ním je. Nedochází ke společnému sdílení radosti, k podpoře při vyjádření smutku, ke vzájemnému propojení. Žádné společné emoční prožívání, jen plochá křivka nečitelnosti, nesoucí nejistotu, zmatení, smutek a uzavírání se do sebe. K tomu komunikace spíše jednostranná bez reakce na druhé straně.

A pak, po letech, kdy už nejsou jen partnery, ale i rodiči, to najednou vybuchne. „Kamenný“ partner už neunese tíhu všech nahromaděných šutrů a vyvalí je na světlo boží. Tím, že své nejbližší osobě prostě oznámí, že neví, zda chce ve vztahu ještě zůstat, protože jsou naprosto odlišní a pro společné soužití evidentně nekompatibilní…

Ufff! Cítíte tu tíhu? To jsou moc těžké a zraňující situace…

I takovéto náročné situace se při mediaci řeší. Já jako mediátorka musím být empatická, schopná dekódovat pocity, i když je někdo nedokáže vůbec v sobě nalézt, natož pojmenovat a hledat, jaké potřeby se pod nimi ukrývají. Navíc zůstat nestranná a neutrální pro oba partnery.

Happy End příběhu pro vás zatím nemám…čeká nás další společné setkání. Držte palce!

_
Foto: Petra Hamerská
Umělecké dílo: Michal Cimala