Vánoční vděčnost
Už se nám to blíží…svátky klidu a míru, jak se říkává/lo. Možná ale jak pro koho. Pro někoho to tak skutečně platí, pro někoho jsou spíše noční můrou.
Je to období několika dní v roce, kdy jsme nuceni z neustálého kolotoče práce a povinností vyskočit a být pohromadě se svými nejbližšími. A nebo taky jen úplně sami se sebou.
Někdo, kdo je sám, zjistí, že neumí být sám. Někdo, kdo není sám, zjistí, že chce být sám. A někdo, že chce být úplně s někým jiným.
Všechny naše vztahy, které nás formují a ovlivňují, nám dávají buď křídla a energii k letu, nebo naopak uzdy a opratě, které nás svazují a nenechají dýchat.
Opakovaně zažívám situace, kdy jsem svědkyní toho, že si ve vztahu partneři málo povídají o tom co cítí, čím si ubližují, co jim dělá/nedělá dobře. A že ví o svých potřebách a hodnotách žalostně málo, ač se provází životem třeba už spoustu let. Že se možná i bojí vyslovit svou nespokojenost, smutek, zklamání, protože se bojí, jaká reakce se jim vrátí. Nebo odvahu mají, ale neumí to říct otevřeně a tak, aby z toho nevznikla smršť útočných obvinění, která zvětšuje propast nepochopení a uzavření se do sebe. Až do fáze rezignace a úplného mlčení.
Je to pro mě osobně úžasné uvědomění v tom, že jsem na tom se „svým mužem“ jinak a že i přes naší obrovskou rozdílnost a charakterovou jinakost nás stále baví si spolu povídat, podporovat se. Pokoušet se i přes fakt, že mi je něco absolutně cizí či nepochopitelné, naplňovat si navzájem odlišné potřeby a hledat shodu, dohodu, aby nám spolu bylo dobře. Děje se to samozřejmě nejen v klidu, ale i v atmosféře sopečného výbuchu. 😊 Ale i bouřlivé konflikty jsou důležité a mají čistící efekt.
Vztah je vysokou školou sebelásky, lásky k druhému, přijímání jinakosti, nastavování si hranic, sebereflexe, respektu, tolerance, odpouštění, vstávání z popela, zkrátka životního růstu a zrání. Jedinečná životní příležitost, za kterou jsem nesmírně vděčná…
A jak to máte o svátcích s vašimi vztahy vy?
Je vám v nich dobře?
Těšíte se být sami nebo se svými blízkými?
Máte stažené hrdlo při představě svátků? Návštěvy rodiny a příbuzných?
Přeji vám ze srdce takové svátky, při kterých se budete moci rochnit blahem a pocitem, že jste přesně na tom správném místě s těmi správnými lidmi, ať už by jste to měli být i jen vy sami. A že pocítíte za to vděčnost.
A pokud zjistíte, že to tak úplně není, tak abyste našli odvahu to změnit a hledat cestu k takovým vztahům, ve kterých se cítíte mnohem lépe…
Krásné Vánoce, pevné zdraví do nového roku a nám všem vzájemnou laskavost a pochopení.
Klapka: COVID podruhé
Tak tu máme 2. vlnu, nového plukovníka pandemické bitvy, staronový nouzový stav a spoustu kolujících vtipů na nařízení vlády…
Jak se cítíte? Co to s vámi dělá? A co s vašimi blízkými, kolegy/němi, známými?
Jste naštvaní, rozmrzelí, rezignovaní? V napětí? Cítíte obavy?
Nebo jste naopak zahájili svůj vnitřní bojkot?
Rozklíčovat v sobě emoce, které se v nás při počátku podzimu vrství a různě promíchávají, není jednoduché. Možná se různě střídají i podle toho, jaké nové zprávy k naším uším právě v ten moment dolétnou. Třeba se ale shodneme na tom, že velká část z nás pociťuje nejistotu, co všechno nás v budoucnu čeká, nakolik to všechno, co se nyní děje, změní svět okolo nás, ať už ten náš bezprostřední, tak i ten globální.
Můžeme se cítit bezradní, že jsme se octli ve filmu, jehož děj nejsme absolutně sto ovlivnit. Jsme třeba i frustrovaní, že nemáme dostatek nezkreslených a pravdivých informací, podle nichž bychom se mohli rozhodnout, na čí názorovou „stranu“ se dát. Vždyť i vědecká obec se v pohledu přístupu k pandemii v názorech dost rozchází…
Na jaře to bylo náročné a nečekané. A i leckteré vztahy nenadálým sledem událostí ztěžkly a dusily se. Objevily nesoulad ve svém spolužití, postojích, ale např. i v názoru na nakažlivý vir, který navíc přilítnul z režimu, kterému je lidská hodnota a člověčenství dost šumák.
Zažívala jsem situaci, kdy jednomu z páru bylo celé pozdvižení okolo covidu relativně fuk a ten druhý se naopak úzkostně bál…Jasně, že napětí vygradovalo a došlo ke konfliktu, protože si často nejsme schopni odpustit příležitost, toho druhého přišlápnout a ponížit např. větou:
„Prosím tě, ty ale zase přeháníš! Nebuď baba/hysterka/slaboch!“
U mnohých bylo potřeba spolu více mluvit a trpělivě naslouchat tomu druhému. Bylo nutné naslouchat ale především i sám sobě, tomu, co se mnou takováto napjatá situace emočně dělá, v čem mi není dobře, co potřebuji jinak, co změnit …
Některé páry si naopak v úzkém dvojspřeží náramně libovaly a třeba se i citově sblížili…
A jak to máme nyní?
Jak jsme se z 1. vlny poučili?
Jak na 2. vlnu připravili?
Máme dost sil ji zvládnout?
Současný nárůstový vývoj nezměníme, což nás může ubíjet, protože máme pocit, že nemůžeme změnit naprosto nic.
Nezměníme současnou situaci, která přináší neustálé změny a negativní dopady na naši psychiku i fyzické zdraví, ale můžeme i přesto aktivně sami ovlivňovat bezpočet věcí, které mohou mít pro nás přínos. A tím posléze pozitivní dopad i na naše okolí. Co tím mám na mysli?
Už víme, že naše tlusté střevo, je nejen řídícím centrem našeho imunitního systému, ale zároveň i úzce spjaté s naší náladou a psychickým rozpoložením. Že výběrem jídla (např. potraviny s dostatečným obsahem vlákniny, kvašené potraviny) ovlivníme složení střevních mikrobů a tím potažmo nejen svou váhu, zdravotní stav, imunitu, ale i hladinu serotoninu, řídící naše pocity štěstí.
Můžeme tedy velmi aktivně ovlivňovat stav své obranyschopnosti a celkového zdraví – nejen fyzického, ale i toho psychického. Máme možnost dělat maximum pro to, být sami se sebou v rovnováze, optimističtější náladě a psychicky odolnější.
A pak: naslouchejme, komunikujme a sdílejme. Mluvme se svými protějšky o tom, o čem přemýšlíme, pochybujeme, co nás trápí, štve, čeho se obáváme, jak se cítíme a co potřebujeme. Sdílená starost je jen poloviční starost…
A co konkrétně můžeme tedy sami ovlivnit?
To, jak budeme připravení na všechny nadcházející události, změny a i méně prosluněné období.
V mém „podzimním“ balíčku fyzické přípravy + duševní hygieny budou určitě tyto položky:
- Vitamín D (většina populace má deficit)
- Probiotika + prebiotika (mikroorganismy střev mají zásadní vliv na imunitu, psychiku, náladu)
- Zázvor, Echinacea, bylinkové čaje
- Pestrá strava, ovoce, zelenina, kvašené potraviny
- Alkohol sporadicky (MUDr. Karel Nešpor by dodal: VŮBEC ŽÁDNÝ! NEBUĎ BAŽÍCÍ DEBIL A VĚNUJ SE RADŠI NÁCVIKU TYPŮ SMÍCHU NEBO PSANÍ BÁSNÍ!)
- Ideálně 7h spánku
- Předspánková rekapitulace dne
- Častý pobyt v přírodě + cvičení/pohyb
- Otužování (u mě bohužel zatím jen v prostoru sprchy)
- Obejmutí a fyzický kontakt
- Radost z drobných věcí všedního dne
- Úsměv kolemjdoucích
- Psaní si deníku
- Masáž
- Kontakt s přáteli/sdílení
- Káva + hořká čokoláda
- Čas na dobrou knihu, výstavu, koncert, divadelní představení
- Small talk s cizími lidmi (vědecké experimenty potvrzují, že rozpouští špatnou náladu a cítíme se subjektivně šťastnější a spokojenější. Několikavteřinovou konverzaci si navíc užívají nejen extroverti ale údajně i introverti!)
A když už jsme u tématu posílení imunity a psychohygieny, doporučuji skvělou knihu „Zdravá střeva“ od J + E Sonnenburgových o naší střevní mikrobiotě, tedy organismech, které v něm sídlí a výzkumu, který už nyní naznačuje, jak enormní vliv má na lidské zdraví a naši náladu.
A jak se připravujete vy?
Rodinné „divnosti“ a partnerská a kompatibilita
Rodinné „divnosti“ a partnerská kompatibilita
Asi každý jsme si zažili srážku s „divností“. Vzejdeme z rodinného prostředí, ze kterého si přinášíme konkrétní rodinné zvyklosti, návyky a chování, o kterých vůbec nepřemýšlíme a ani nepochybujeme. Jsou pro nás naprosto přirozené a automatické. Až do chvíle, kdy jsme již dospělí a seznámíme se s novým partnerem/partnerkou, se kterou to už myslíme vážněji, chystáme se být mnohem více spolu a trávit i v páru každodenní žití.
A zde, při intenzivnějším sbližování, nastává ten moment překvapení a pocit, že ten druhý je fakt nějaký „podivný či ujetý“.
Kdy se toto začíná dít?
No přesně v momentě, kdy si navzájem ve vztahu odhalujeme tu „svou“ rodinnou filozofii a z ní přijaté a naučené vzorce a pohled na život.
Pak se nám začnou hlavou honit otázky, které na toho druhého, nejlépe i s jasně patrnou neverbální mimikou, vyjadřující „divnost“ , vybalíme.
Přijdou vám některé povědomé? 😊
Cože, ty netřídíš odpad?
Cože, ty vylejváš vysmaženej olej do záchodu?
Cože, ty jíš/nejíš maso, bio, low carb, raw, makrobiotika, piješ kafe s mlíkem, sladíš cukrem, etc?
Cože, ty vyndáváš pecičky z hroznového vína, melouna?
Cože, ty si nečistíš zuby dentální nití a mezizubním kartáčkem?
Cože, ty používáš látkové kapesníky?
Cože, ty převlékáš ložní prádlo jen 1x za měsíc?
Cože, ty si neholíš/holíš podpaží, nohy, přirození?
Cože, ty usínáš jen se zapnutou televizí?
Cože, ty spíš o víkendech do 12ti?
Cože, ty koukáš/nekoukáš na válečné dokumenty, Ordinaci v růžové zahradě, etc?
Cože, ty neumíš jezdit na bruslích, kole, lyžích, surfu, autem?
Cože, ty trávíš celou dovolenou jen válením se u bazénu?
Cože, ty nechceš mít společný účet?
Cože, ty vydáš XY peněz za měsíc za kosmetiku, oblečení, zábavu, cigarety, hospodu, sport, koníčky?
Cože, ty nesnášíš/nechceš mít děti, psa, hada, potkana, etc.?
Ten druhý nám může s jeho světonázorem připadat opravdu divný, zvláštní, směšný, uhozený…
Velice rychle nás takové setkání se s divností svede k tomu, začít toho druhého okamžitě hodnotit, nálepkovat, soudit. Pokud se sejde vícero divností, můžeme se začít sobě i odcizovat a mít pocit, že se k sobě vůbec nehodíme a že partnerská „kompatibilita“ není naprosto možná.
Možná jistě je, jen to stojí trochu více úsilí si společně projít a probrat všechny důležité oblasti svého spolužití, vyjasnit si je a vyvarovat se u toho zesměšňování, hodnocení a i přes jinakost najít společný zdravý základ svého vztahu. S trpělivostí a shovívavostí lze pak nahlédnout do životní filozofie toho druhého. A třeba vás některá „divná“ zvyklost i okouzlí a vy ji přijmete za svou. Jako nový „životní“ pohled, či styl, ve kterém je vám mnohem lépe, než v tom původním, předaném svou rodinou.
Víte tedy o svém partnerovi/své partnerce jak to má se svou životní filozofií a svými hodnotami v těchto oblastech?
Práce, vzdělání, peníze, majetek, volný čas, koníčky, stravování, zdraví, nemoc, sport, sex, intimita, žárlivost, děti, zvířata, domácí práce, životní prostředí, víra, možnost života v zahraničí
A nejvíc „divnoidní“ a i hodně třaskavý materiál může být naprosto odlišný politický názor 😊
Jakou příležitost nám současná pandemická situace dává?
To, že nás staví před extrémní psychickou a mnohdy až existenční zkoušku vnímáme všichni. Nastala situace, která tu v tak masivním rozsahu a s tak obrovskými důsledky na naše bytí doposud nebyla a tudíž s ní nemáme žádnou zkušenost.
Můžeme se cítit nejistí, zaskočení, naštvaní, bezradní, úzkostní nebo naopak odhodlaní tvořit něco nového, pomáhat si navzájem, plní entuziasmu a pocitů mezilidské sounáležitosti…
Jak se všechny tyto pocity a různé formy postavení se k dané situaci projevují v naší komunikaci a našich vztazích?
V těsném kontaktu se svými nejbližšími a na tak dlouhou dobu (leckdy i ve velmi omezených podmínkách) je to v rámci mezilidské komunikace skutečně o hodně vysoké diplomacii spolu umět vyjít a stejně se situace někdy vyhrotí, exploduje, strhne se hádka, dojde ke konfliktu…ocitáme se v nekomfortním prostředí, neumíme s tím zacházet, jsme z toho nešťastní…
Buď jsme v rámci karanténních opatření nuceni být izolovaní a bez jakéhokoli kontaktu s blízkými a jsme z toho nesví, podráždění a nebo jsme naopak obklopeni na těsno celou rodinou a nemáme dostatek osobního prostoru, cítíme se přidušeni. Navíc k tomu přicházejí povinnosti nad rámec normálního fungování, jako je permanentní péče o děti, zajištění jejich vzdělávání, nikdy nekončící zásobování rodiny, celodenní stravování…souhlasím, může to být někdy k zbláznění.
Můžeme těmto podnětům a reakcím vedoucím k negaci a špatné náladě dávat ještě větší prostor a pozornost a tím je živit a zesilovat, anebo se pokusit zahnout na křižovatce jinam a na tuto situaci se podívat ne filtrem negace, beznaděje, strachu a naštvanosti, ale filtrem zvídavostním, tím, který dává příležitost k růstu, k lepšímu sebepoznání, k hlubšímu prozkoumání partnera/partnerky/svých dětí. Vstoupit více a hlouběji do nitra svého i jejich a cítit radost a štěstí, že jsme se více propojili, sblížili, poznali, pochopili, že se nám daří se více ctít a respektovat…
Možná v nynější situaci vyhlášených omezení zjišťujeme, že je náš partnerský či rodičovský pant soudržnosti lehce zrezivělý a komunikační tok drhne, třeba je už zpola urvaný a nelze ho téměř opravit a nebo naopak, že v těžkých chvílích jsme k sobě připoutáni pevným spojem a naše partnerské či rodičovské spolubytí funguje bez velkých zádrhelů a dodává všem stranám sílu.
Všichni v této situaci dostáváme příležitost zjistit skutečný stav našich vztahů, jaké hodnoty ctíme, zjistit jak naše komunikace funguje, zda je „zdravá“ nebo plná urputného obhajování se, hodnocení, kritiky a domněnek, které zraňují nebo naopak zda jsme schopni empaticky naslouchat, dát prostor druhému, vyjádřit bez útoků na druhého svůj osobní a leckdy odlišný názor, popsat své pocity a co konkrétně potřebujeme.
Máme nyní jedinečnou šanci a čas k tomu, sbližovat se, učit se přijímat jinakost partnera, partnerky, (pra)rodičů, dětí, aniž bychom se dostávali ihned do střetu, protože umanutě očekáváme, že oni všichni se budou chovat podle našich představ a musí přece všechno vnímat úplně stejně jako my…máme šanci vidět drahokam těch druhých, učit se sebereflexi, pokoře, učit se od ostatních, být zralejší, moudřejší, lidštější…obohacovat i inspirovat se navzájem a pociťovat vděčnost a radost.
I já jsem měla několik nových zkušeností díky této pandemicko-karanténní době. Např. to, že jsem si uvědomila, že mi nedělá psychicky dobře nemít plán, že potřebuji být činorodá, že potřebuji pravidelnou psychohygienu a to hlavně v podobě pobytu v přírodě, v lese, nebo v podobě dodržování informační karantény. Uvědomila jsem si, že pokud si neplním tuto potřebu, jsem nevrlá a protivná i na své nejbližší. No a také mne rozesmálo zjištění, že můj manžel teprve po 30ti letech s velkým údivem objevil, že nesnáším kmín na chlebu, když mi přinesl jednoho rána snídani do postele.
Takže můžeme chopit příležitost za pačesy a objevovat hlouběji nitro našich blízkých ale i to své. Stojí to určitě za to, protože funkční a harmonické mezilidské vztahy jsou živou vodou naší existence.
Kdo cítí potřebu pracovat na zkvalitnění svého vztahu a učit se komunikovat srozumitelným a láskyplným jazykem svého partnera, partnerky, rodiče, dítěte etc. moc doporučuji knihu
„5 jazyků lásky“ od amerického psychologa Gary Chapmana.
Tato kniha poskytuje opravdu naději, že i lety zrezivělé, polámané mezilidské spoje se dají znovu promazat, opravit, zfunkčnit…
V tomto psychicky náročném období máme tedy jedinečnou příležitost být si obrovskou oporou a pocítit vzájemnou sounáležitost, protože staré rčení: „sdílená starost je poloviční starost“ platí i dnes.
Buďme si navzájem empatickým uchem a ti z vás, kteří nemají pro sdílení svých starostí či obav žádné naslouchací ucho, dávám k dispozici to své. 😊
V rámci dobrovolnické pomoci nabízím pro období vládních omezení zdarma 30 min. povídání či psychické podpory po telefonu, Skypu, WhatsAppu etc.
V případě zájmu o tuto službu mne prosím kontaktujte na e-mailu: petra.hamerska@gmail.com, nebo na soc. sítích. Heslo: JSEM 1 VELKÉ UCHO
